
Farní den - Letovice 17.7.2010 - (reportáž od Jany Purketové)

Farní den 17.7.2010
Protože jsem se zúčastnila téměř celého farního dne, rozhodla jsem se, že o něm zkusím vytvořit nějaký souvislý text. Případné čtenáře však prosím o shovívavost, protože Honza svými reportážemi nasadil vysokou laťku, takže to ostatní „tvůrci“ mají dost těžký (ale houby, takovou laťkou přeskočí i jednonohej pes zadnicí napřed!, jen se nebojte a piště; pozn. admin) . Navíc jsem některé body programu nesledovala až tak detailně jako jiné, takže se tyto nedostatky budu snažit doladit aspoň fotodokumentací (fotky jsou od Jardy Chloupka). Anebo mě třeba někdo doplní. Takže s chutí do toho.
Farní den, nebo spíš odpoledne, začalo ve 14.00 mší sv. novokněze Petra Košuliče. Z kněží se jí zúčastnili i pan děkan, P. Blažej Hejtmánek a P. Zdeněk Fučík. Hudební produkcí ji doprovázelo těleso pod vedením Jany Bušové, lidí bylo taky celkem dost, všechny lavice byly obsazený. Na konci mše sv. po oficiálním rozloučení s Petrem mu pan děkan požehnal tři ornáty, které dostal od naší farnosti. Po skončení mše sv. ještě nám, kteří jsme v neděli nemohli jít na mši sv. v 8.00, udělil novokněžské požehnání.
No a po 15. hodině jsme se duchovně občerstveni odebrali na farní dvůr k dalšímu rovněž bohatému občerstvení: guláš, klobásy, špekáčky, slané chuťovky, zákusky, moučníky všeho druhu, točené pivo a kofola, kafe…prostě na co si vzpomenete. Zmíněné „teplé“ občerstvení a točené nápoje zajišťovala Stvolovská rychta, ostatní pochutiny šikovný kuchařky z naší farnosti.
Co se týká programu, byl také poměrně bohatý. Hlavními moderátory byli Martin Hoder a Emilka Portlová. Ti také „venkovní“ část farního dne zahájili (bohužel nevím, jak konkrétně, protože jsme v dobu stáli před kostelem se Zdeňkem Fučíkem).
Prvním bodem programu bylo divadelní představení nejmenších dětí (Procházkovi, Pecháčkovi, Bočkovi a spol.), které pod vedením Marušky Nečasové a Hany Bočkové s roztomilostí sobě vlastní zahrály pohádku O Červené Karkulce. Následně byla vyhlášena soutěž týkající se sv. Prokopa. Soutěžící byli rozděleni do 3 kategorií podle věku, měli projít připravenou dráhu a nejspíš plnit zadané úkoly a odpovídat na otázky (píšu „nejspíš“, protože o konkrétním průběhu soutěže víc nevím, jen to, že dráha vedla i přes věž kostela).
Poté následovalo hudební vystoupení známé letovické skupiny Horkou jehlou a po něm vyhodnocení zmíněné soutěže, při kterém jsme dospěli k obecnému závěru, že pro případ jakékoli soutěže je výhodné mít hodně dětí a co nejvíce jich do ní zapojit, neboť množství případných výher je přímo úměrné množství dětí soutěže zúčastněných (tento model se tentokrát osvědčil Gabaríkovým).
Potom mládežníci zazpívali Petrovi „vlastnoručně“ otextovanou píseň složenou z melodií několika lidových písniček a předali mu dar (bohužel nevím, co to bylo, sledovala jsem toto dění dosti z povzdálí).
Následovala scénka osvědčené autorské a divadelní skupiny okolo Haniček Bočkové a Chloupkové odehrávající se v divočině mezi lidožrouty.
V 19.00 proběhlo losování tomboly a pak vystoupení skupiny I.U.CH. Těchto dvou závěrečných bodů programu jsem se již nezúčastnila, takže k nim nemůžu říct nic víc.
Během celého odpoledne byl pro děti k dispozici Zdeňkem Fučíkem zajištěný skákací hrad v designu perníkové chaloupky a stánek s kšiltovkami a tričky s logem letovické farnosti v červené, modré a žluté barvě v různých velikostech (taky jsem si jedno žlutý „esko“ koupila).
Málem bych zapomněla zmínit, že k večeru se přijel podívat P. Robert Prodělal, kolem kterého jsme se srocovali hlavně my poutníci z Říma (kam teď mimochodem odchází studovat Martin Hönig, takže za 3 roky se jede znovu J).
Co se týká mého osobního prožití farního dne (nebojte se, nebudu se pouštět do žádných větších akcí), tak se myslím docela povedl na to, že tady nemá žádnou tradici. Mou hlavní činností bylo s nataženým uchem „odposlouchávat“ zážitky ze svatby Marušky a Jirky a jejich svatební cesty a mezitím obšťastňovat svou pozorností Elišku Hockovou.
Přesto byl můj dobrý dojem z povedené akce poněkud nepříznivě ovlivněn jednou okolností, kterou je odchod pana děkana, protože nejsem ráda, že odchází.
Ale abych skončila pozitivně (protože konec dobrý, všechno dobré), věřím a doufám, že mu v Čebíně bude dobře a že příští farní den už nebude mít ani jednu vadu na kráse.
Jana P.
Anketa
Ohodnoťte výše uvedenou reportáž (známky jako ve škole)
1
(10)
2
(6)
3
(8)
4
(5)
5
(4)
Celkový počet hlasů: 33
Diskusní téma: Farní den - Letovice 17.7.2010
—————
—————
—————
—————